pravilo děvče mezi dvěma vzlyky. Máš pravdu, holka, zasedl. Ale věz, že většina šéfkuchařů, které jsem znal, by tě rovnou fackovala... To jsem si pomyslel, když jsem učnici toho dne již popáté vyháněl z umývárny černého nádobí, kam se uchýlila s mobilním telefonem. Bože, kdyby byla alespoň hezká! Počkej, děvenko, budeš to mít v životě těžké. Líná, drzá, ani hezká, ani chytrá, obě ruce levé - věru, toť kombinace vpravdě vražedná!
Pamatuji doby, kdy povolání kuchaře bylo výběrové, dokonce probíhaly i přijímací zkoušky! A dnes? Je blbej? Nevadí, mámo, dáme ho na kuchaře! Servus - je vymalováno...
Kdysi jsem pracoval v hotelu, kam občas docházelo několik výtečníků z řad učňovské mládeže. Tedy, pokud nebyli nemocní... Tito si na nás prostřednictvím svých rodičů stěžovali u vedení hotelu, že prý jsme na ně hrubí (cha, cha, koukněte, jak veliká mi ukápla slza!). Následně nám vedení hotelu doručilo oběžník, ve kterém názorně doporučovalo, jak se máme chovat k učňům. Zvláště jeden povedený příklad mi utkvěl v paměti: když učedník něco pokazil, neměli jsme mu hned vynadat, kdepak, měli jsme říci: "No, není to špatné, ale příště to jistě uděláš ještě lépe!" A tehdy jsem si vzpomněl na stařičkého mentora z dob, kdy jsem se učil vládnout nožem a vařečkou. Starý pán tenkrát vyprávěl, jak coby učedník v noblesní pražské restauraci připálil polévku. Za trest ji potom celý týden musel jíst k obědu...
Každopádně, když oběžník četl můj tehdejší kolega, strašlivě se naštval: "K...a, přece mu nebudu říkat, že není p..a, když je!"
Tristní situace v učňovském školství - jedna škola vychovává zedníky, malíře, kominíky a kuchaře! "Nevýchova" dětí v rodinách. Rozvolněná morálka obecně - máme demokracii, všichni mohou všechno. S tím souvisí pohrdání autoritami. Když si všechno sečteme dohromady, potom nemůžeme být překvapeni tím, že česká gastronomie směřuje tam, kde končí záda! Tento stav již trvá dlouho, takže potkávám čtyřicetileté kuchaře "s praxí", kteří toho umějí zoufale málo. Jednomu takovému expertovi jsem ukázal, jakým způsobem má skládat uzeniny a sýry na mísu. Načež dotyčný borec pravil: "No, kdybych chtěl, mohl jsem si udělat kurz studené kuchyně. Jenomže já jsem nechtěl." Jémináčku, jaký kurz?! To přece patří ke kuchařskému řemeslu, spolu s cukrařinou! Takové obrácení steaku na grilu mohu svěřit i ženě z domácnosti. Ale povolání kuchaře přece jen vyžaduje něco více. Ale to každá profese. Mám však pocit, že "neumětelové" jsou tolerováni pouze v gastronomii...
Tak, už mi tuhnou tlapky, zatáhnu drápky, opustím klapky...a vyvrátím se na gauč.
Mňau a čau
Žádné komentáře:
Okomentovat