Jak profesní, tak faktický. Věru, za ta dlouhá léta v oboru jsem poznal celou řádku praktikujících alkoholiků z řad kuchařů. Tito pánové byli v drtivé většině také náruživými kuřáky. Důsledkem dlouhodobého devastujícího působení alkoholu a nikotinu bylo, že takový kuchař měl absolutně "plechový" jazyk. A tak solil, a solil, a solil, pepřil, a pepřil, a pepřil...
Pro mne jako nekuřáka bylo těžko stravitelné, když tito lidé běžně kouřili v kuchyni, při práci, u hrnce s jídlem! Bylo to běžné také v kuchyni vojenského útvaru, do kterého jsem narukoval v polovině osmdesátých let. V průběhu přijímače jsem několikrát sloužil jako příslušník tzv. směny v kuchyni (úkolem těchto vojáků bylo škrábání brambor a mytí nádobí). Jednoho dne jsem byl svědkem tohoto: dva záložáci míchali v kotli tvaroh s cukrem a rozinkami, přičemž čile pokuřovali. A co se nestalo - ano, správně, vajgl jim spadnul přímo do tohoto sofistikovaného dezertu! Ačkoliv se o to snažili, již jej nenašli... Zato "šťastný výherce", který nedopalek objevil ve své misce s tvarohem, se patrně nestačil divit...
Vyprávěl mi kdysi provozní Vlastimil, kterak jednou přišel za šéfkuchařem Břetislavem, aby ochutnal tlačenku, kterou dotyčný "maestro" míchal ve velikém kotli. Praktikující alkoholik Břéťa naložil na talířek tlačenky, aby následně vzorek pokrmu podal lačnému provoznímu. Vlastík okoštoval a pravil uvážlivě:
"No, poslyš Břéťo, ona je ta tlačenka dobrá, ale je to takové trošku slanější! "
Načež Břéťa s ledovým klidem odvětil:
"Víš, Vlastíku, ono už to trochu smrdělo, tak jsem musel přidat česnekové pasty..."
Dnes se již naštěstí nestává, aby kuchaři kouřili přímo v kuchyni. Zato k alkoholikům se přidružili ještě drogově závislí...
Se svým drahým čtenářstvem se v tuto chvíli loučí
Gastrokocour
čau a mňau
P.S.
Jdu si dát Whiskas, é - totiž whiskey :)!
Žádné komentáře:
Okomentovat