V tomto baru pracoval přičinlivý personál. Vrchní číšníci byli protřelí, světaznalí elegáni, kteří se ve svém oboru vyznali opravdu dokonale. Hostu se sice dostalo rychlé a po všech stránkách profesionální obsluhy, nezřídka však býval okraden (aniž to poznal :)).
Ideální bylo, když host přišel do podniku již poněkud "ovíněný", potom měl poněkud snížené rozpoznávací schopnosti. V takovém případě host vyslovil, co by si přál, aby mu posléze vrchní namíchal to, co chtěl on sám. Takto jednou dotyčný bar navštívil domestikovaný Asiat, jemuž se zachtělo kvalitního koňaku:
"Dobry děň, matě Kamus?"
"Dobrý den, ano, Kamy máme."
Tak pravil vrchní D., načež odkvačil dozadu, kde měl v láhvi od koňaku Camus namíchanou delikátní směsku: rum, vizovignac a gruzíňáček...
Šizení hostů bylo rozšířeným jevem, nebylo tedy divu, že potkalo také samotného vrchního D., když byl s kamarádem na lyžařském výletě v Tatrách. Promrzlý pár lyžařů vstoupil do restaurace horského hotelu, usedl za stůl, aby po příchodu číšníka náš vrchní D. objednal:
"Dobrý den, dali bychom si nějakou kořalku."
"Dobrý deň, pálenku nemáme. Iba víno."
"Dobře, tak každému dvě deci bílého."
"Ale víno máme iba červené."
"Dobře, tak tedy dvě dvojky červeného."
"Ale to červené máme iba varené."
"No, tak jo."
"Ale to varené máme iba studené."
Vrchní D. uzavřel své vyprávění takto:
"A tak nám oběma donesl studenou hřebíčkovou červenou vodu, zaplatili jsme každý šedesát, a šli jsme..."
V denním baru pracovala umývačka nádobí Maruš. Byla to dobrosrdečná osoba poněkud rozložitější postavy, která měla ve zvyku "dojíždět" všechny zbytky, přinesené z placu, jedno zda v pohárech, či na talířích. Jednoho dne tato dáma ukrutně naštvala kuchaře F., když mu na jeden střik "vyžahla" tlakovou láhev, plnou šlehačky. Na svoji obranu uvedla, že ji považovala za prázdnou. I domluvil se kuchař F. s vrchním D. a na milou Maruš nastražili past: na pult postavili v nestřeženém okamžiku napoleonku s trochou Jaru na nádobí.
Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: po chvíli se z umývárny nádobí ozvalo zoufalé dávení. Bylo slyšet proud tekoucí vody, kterým si nešťastnice z úst vyplachovala z úst neustále pěnící tekutinu.
Korunu tomu nasadil kuchař F., který zařval:
"K...a, tady jsem si postavil Jar, kde je?!"
Od kohoutku se ozvalo:
"Já ne, pane F., já jsem to nebyla!"
Tak, lidičky, pomalu budu končit, začalo mne pekelně bolet levé koleno. Příště vám objasním dávnou příčinu této bolesti.
Váš Gastrokocour s těmito pozdravy: mňau, čau, au.
Žádné komentáře:
Okomentovat