...a já, před tím, než se postavím ke sporáku, bych sváteční krmi zhotovil, sedám ke psaní poplkání blogového. Leč - netřeba mně kvaltovati, sic poledne jest, mládě však teprve očka otevřelo a jak to tak vypadá, nejdříve posnídat se chystá. Mám tedy něco času...
 |
Na obrázku je kvalitní belgická ruční práce bez použití forem. Mojí touhou je, abych se tomuto ideálu alespoň na dohled přiblížil, zvláště po chuťové stránce.
|
Jak napovídá fotografie, dnešní sváteční zamyšlení se bude točit kolem pralinek. Slovutný pražský institut totiž nedávno uspořádal workshop s názvem Čokoláda, který se setkal s pozorností zájemců z řad novinářů a laické veřejnosti. Redaktorka sobotní přílohy celostátního deníku posléze ventilovala své dojmy a nabyté zkušenosti v mateřském magazínu.
Frekventanti byli podle všeho velice spokojeni. A mne zaujala postava lektorky, vynikající cukrářky, která pracuje v proslulé kavárně Zdeňka Velikého. Cukrářka předváděla temperování čokolády na mramorové desce. Toť vpravdě umění! Takovéto odbornici by neumětel mého kalibru měl vlastně onikat...
Mne však zaujala především jedna věc: lektorka zmínila případ, kdy na desce temperovala čokoládu na tisíc (!) pralinek. Následkem tohoto počínání dostala na rukou takový zánět žil, že strávila nějakou dobu na nemocenské. Ruce byly odsouzeny k odpočinku v sádře... A tak jsem si říkal, proč vlastně, není snad na trhu dostatečný výběr v temperovacích lázních? Je. V nejrozmanitějších cenových relacích.
Tím nechci kritizovat osobu nanejvýš povolanou, kdepak. Jen bych rád pochopil "jádro pudla". Kdo ví, on je ten tradiční způsob temperování pro výrobu pralinek zřejmě nejlepší. Ach, jak málo toho vím o čokoládě, o pralinkách, o cukrařině...
Na dotaz frekventanta, kterak přijít k tak pěkné mramorové desce mu bylo doporučeno, aby se ptal u hrobníka (tolik alespoň článek). I tu jsem si v bujné fantazii představil sebe samotného, kterak na dveře příbytku hrobníka Karla klepu:
"Zdar, neměl bys, prosím, nějaký odřezek mramoru?"
Nejprve pohled kalným zrakem, chvíli nato odpověď:
"Si se zbláznil, ne?! U hrobníka mramor! Ti tak můžu pučit max lopatu, rýč, vrátek... Jarin je přece kameník! Tam se ptej!"
Valím tedy k Jarinovi:
Ahoj, Jardo. Prosím tě, nezůstalo ti něco mramoru za slušnou cenu?"
Řemeslník se poškrábe ve strništi na bradě a odpoví:
"No, carrarský přijde koncem příštího týdne. Ale měl bych parádní žulu, Mrákotín, chceš?"
Poté, co jsem se informoval na cenu, dostavily se namísto Mrákotína spíše mrákoty... I odhodlal jsem se, sypat pravidelně porcelánovému prasátku příslušnou dávku mincí. Až bude naspořeno, italskou temperovací lázeň pořídím!
S prvním letošním čau a mňau
Gastrokocour
Žádné komentáře:
Okomentovat