Anglosaská tradice nám, Slovanům, velí: "Oslavte Halloween!" A my, středoevropští národové s podprahově zakódovaným sklonem k masovému rektálnímu alpinismu, takto namnoze činíme.
Před listopadovým převratem po takovém svátku nikdo ani nepovzdechl. Ale totéž platí také například o sv. Valentýnu. O gerontovi v rudobílém hávu, který se plíživě přikrádá, by vbrzku na dveře příbytků zaklepal, ani nemluvě.
Přičemž v této souvislosti se jistě sluší podotknout, že oproti tomu implantace sovětských obyčejů se v podstatě nikdy nezdařila, ačkoliv oba naše bratrské národy jinak platily v souboru vazalských vlezdoprdelek za ty snaživé a v oboru talentované.
Vlastně jsem si ani nevzpomněl, že se toto památné datum blíží. Sobotního večera jsem po celodenní lopotě usednul do křesla, bych unaveným údům nechal spočinouti.
Tu zazněl příkaz od plotny: "Běž otevřít!" Otevřel jsem tedy. Čekal jsem dcerku, navrátivší se od kamarádky, jejíž narozeniny společně slavily. Pravda, postavička ve dveřích v obrysech potomka opravdu připomínala. Jen obličej byl notně zbrocen latexovou krví, do tváře "zaseknuta" hrací karta, kolem hlavy strašidelná čelenka... Věru, vpravdě podařený "zombík"! No, jo...
Nakonec, když má dítě radost a obchodník kšeft... Oč radostněji já volám:
Jářku, dlabejme dýně!
Věrný profesi, přikládám však vyřčenému imperativu hlavně konzumační význam:
Jářku, pojídejme dýně!
Tolik dobrot možno připravit!
Dnes si dáme dýňové placičky:
Vezmeme jednu dýni Hokkaido, kterou zbavíme jadérek. Nakrájíme na kusy, uvaříme do měkka. Vymačkáme vodu, "rozmňágáme" vidličkou. Přidáme 15 dkg hladké špaldové mouky, 1 vejce, půl prášku do pečiva, podle chuti dodáme kari koření, kmínu, soli a česneku. Pečeme na olivovém oleji v pánvi po obou stranách.
Hotové dílo, pochopitelně, bohapustě sežereme. Vzhledem k tomu, že jde o návykovou záležitost, proběhne konzumace "JUST ON THE TIME"!
S pozdravy čau a mňau
čtenářstvu věrný Gastrokocour
Žádné komentáře:
Okomentovat