Pod tímto názvem se skrývají placené dny volna, které někteří zaměstnavatelé svým zaměstnancům poskytují na zotavenou v případě nemoci. Jedná se, samozřejmě, o zaměstnance v nevýrobní sféře. Dělníci takovými benefity nevládnou, dovedu si představit, jak by to asi tak zhruba vypadalo. Mnohému fabrikantovi by zbyly oči leda pro pláč... I když - třeba ne.
Ale v gastronomii si to představit rozhodně nedovedu. A v kuchyni již vůbec ne. Opačný extrém, kdy všichni všechny nemoci přechodí, je však také špatný. Během mé kariéry se mnohokrát stalo, že nějaký debil přišel do práce s pořádnou chřipkou, kterou posléze štědře a nezištně podělil všechny ostatní.
První tři dny nemocenské však nejsou placené a dovolenou chce kvůli viróze čerpat jen málokdo. Výsledkem je v dobách epidemií pracoviště, plné kýchajících, smrkajících, kašlajících a slzících postav, které se svojí zoufalou činností snaží povzbudit HDP.
Mně samotnému se nedaří léčit ani chronické obtíže. Loni v červenci jsem měl domluvenou návštěvu metabolické ambulance, kde měli určit, z čeho pocházejí moje ledvinové šutráčky. Leč, můj záměr změnil mladý kolega, kterého sužovaly nějaké problémy v osobním životě. Jednoho krásného nedělního dopoledne se mohutnými doušky ožral. Následujícího rána, spíše dopoledne, usoudil, že chodit do práce nemá cenu, načež odkvačil do psychiatrické léčebny. V tomto bohulibém zařízení, kde mu hbitě stanovili hned několik diagnóz, pak setrval po celé dva měsíce. Mimochodem, krásně se tam opálil... A já jsem se svojí léčbou ostrouhal kolečka.
Svěřil jsem se kolegovi z modelářského klubu, že se mně začínají vracet ledvinové záchvaty. Doporučil pití slivovice, ta prý rozpustí všecko. No, jo - když já na ten chlast zase tak úplně nejsem! Piva vypiji tak dva litry během pěti let, po víně mne pálí žáha, ani v pálenkách se nedá říci, že bych právě trhal rekordy. Na tomto poli si občas dopřeji opravdu kvalitní alkohol, ale pouze ve velmi malém množství. Takovou ruskou nebo americkou prohibici bych tedy nejspíše přečkal bez následků na zdraví :-).
Jinak, kolega "netáhlo", kterého jsem zmiňoval v minulém příspěvku, podal sám od sebe výpověď. Věru, to je poprvé od doby, kdy k nám nastoupil, co mně udělal radost!
Jenom dej, Bože, aby "kus", který jej nahradí, nebyl lenoch, feťák, kuřák, narkoman nebo alkoholik...
Sakra - zase je půlnoc, Gastrokocour se loučí s pozdravy: Čau a normálně: mňau!
Žádné komentáře:
Okomentovat