tak Ti píši. Neboť nemám, komu bych se na rameni vyplakal (doma už ty moje breky znají a berou s potřebným nadhledem :-)...
Jako blogger právě začínám, případné čtenáře bych rád poprosil o kapku shovívavosti.
Rád bych se představil: jsem kuchař - veterán, před drahným časem jsem oslavil padesátku, rodinný příbytek sdílím s jednou ženou a jedním dítětem. Věru, kuchařů mé generace už moc není. Ti, kteří se neuchlastali nebo neudřeli, většinou dávno od profese utekli... S věkem přicházejí také neduhy a bolesti, ale na to si člověk zvykne, aneb - dokud udržím moč a vařečku... :D
Vyučil jsem se počátkem osmdesátých let minulého století (zní to strašně, že?). Rád připojím i pár historek z učňovských časů. Ale o tom až někdy příště.
S tlapkoupodáním
Gastrokocour
P. S.: Strašně rád chodím na houby. Mám svá místa na hříbky, vím, kde rostou lišky, kde najdu klouzky,ale nepohrdnu ani babkami. Ty se výtečně hodí na houbový guláš.  |
| Dcerka prezentuje dva exempláře vzácného Hřibu bronzového. Houba by neměla být sbírána. Ale když ji nesežeru já, učiní tak někdo jiný! |
Žádné komentáře:
Okomentovat