Likérové špičky

Veselé a požehnané Velikonoce! (Likérovým špičkám by samotným

bylo smutno, proto jim společnost poskytují dva druhy potahovaných

kuliček, žloutkové věnečky, makronky a meruňkové řezy).

Likérové špičky patřily k mým oblíbeným zákuskům již od časů dětství. Nikdy bych si však nedokázal ani představit, že bych se snad někdy pustil do jejich výroby. 

Leč, čas oponou trhnul, touha je zde, suroviny nakoupeny, literatura nastudována, speciální nástavec do trezírovacího sáčku dobrý rok odpočívá ve špajzu... 

Při pátrání po vhodném receptu jsem narazil na blog autorky, která se inspirovala v knize Moučníky. Kdysi ikonickou kuchařku napsala Mária Hajková v šedesátých letech minulého století. Na svoji dobu výpravnou publikaci doprovází bohatá fotografická dokumentace. Nad některými recepty se člověk možná pousměje, mantrou těch časů byly názvy, obsahující přívlastek "levný, levná, levné". Není divu. Platy nebyly vysoké, ledacos nebylo k dostání, jednoduchost a improvizace patřily k životu. Kniha ale obsahuje také spoustu receptů, které jsou velmi zajímavé a lákavé.

Známá bloggerka se inspirovala receptem, který byl ve zmíněné kuchařce uveřejněn pod názvem "Čokoládové špice". Pokud mne paměť neklame, recept uveřejnila někdy v devadesátých letech také "Praktická žena". Nutno však podotknout, že v případě čokoládových špic z knížky a časopisu se nejedná přímo o likérové špičky. Špice jsou totiž plné, bez náplně. Technologie výroby totiž dříve nebyla přístupná široké veřejnosti, speciální nástavce nebyly běžně k zakoupení.

Bloggerka na svých stránkách popisuje štrapáci, která provázela její snažení. Přes počáteční nezdar a zoufalství nakonec dospěla k žádanému výsledku. Rád bych jí vyjádřil svůj obdiv! Příprava dotyčného zákusku totiž není žádná legrace. 

A jak jsem se s tím vypořádal já?

Prvním krokem bylo upečení podkladových koleček. Moje drahá vykouzlila keksíky ze směsi hladké mouky, prášku do pečiva, mletých vlašských ořechů, moučkového cukru a másla. Je však možné použít například i vlastnoručně upečené nebo koupené piškoty, myslitelná by mohla být také linecká kolečka.

Podkladová kolečka čekají na plechu, hrneček obsahuje vaječný likér 

Následovala výroba vaječného likéru. Ten jsem rád ulizoval už jako dítě (ponejvíce na rozličných svatbách). Vzpomínám si jak jsem se kdysi dávno, coby učedník alkoholem téměř netknutý, ptal zástupce šéfkuchaře, zdali by bylo možné, opít se vaječným koňakem. Dostal jsem odpověď v tomto znění: "No jasně, jak ho zrobiš ze sedmdesatiprocentniho špiritusa..." Tož, tak!

Likér můžeme použít jak kupovaný, tak domácí, samozřejmě. Záleží na preferencích. Výroba není složitá, kdo chce, najde plno inspirací i na internetu. Já jsem zvolil tradiční recept bez tepelné úpravy.

Důvěrou jsem totiž poctil čtyři žloutky z čerstvých domácích vajec. Kdybych chtěl špičky jakkoliv distribuovat, zvolil bych tepelně upravenou variantu na vodní lázni.

Takto jsem ke žloutkům přidal deset deka moučkového cukru abych směs posléze vyšlehal do husté pěny. Potom jsem pomalu přidal celou plechovku kondenzovaného mléka Salko. A nakonec - ano, ještě kořalku. Můžeme použít, co nám chutná. Kdo to chce mít bez alkoholu, použije tresť. Nejčastěji se používá tuzemák. Ten má své místo a nezastupitelnou úlohu i v naší domácí kuchyni (a cukrárně). Budiž mu provolána čest a sláva! Ale... To bych snad ani nebyl já - použil jsem dvacetiletý, tmavý třtinový rum z Barbadosu. Výsledek byl skvostný!

Nyní ale nastala háklivější část celé operace - výroba krému. Abych toho na začátek z nezkušenosti nepokazil mnoho, zvolil jsem jednoduchou dávku paní Hajkové:

  4 žloutky

  3 dcl smetany (33%)

  3 dkg polohrubé mouky

20 dkg čokolády na vaření

10 dkg moučkového cukru

  5 dkg másla

Šup s tím na vodní lázeň, potom jsem šlehal, a šlehal, a šlehal, a šlehal...

...a šlehal, a šlehal, a šlehal. Mělo to, mrcha, zhoustnout. Moc se tomu nechtělo. Přidal jsem tedy dvě hrsti peciček belgické čokolády.

Teprve poté jsem dosáhnul výsledku, jaký jsem si představoval. Teplou lázeň vystřídala studená, směs bylo třeba vychladit před vmícháním měkkého másla. Krém putoval na chvíli do mrazničky, i s kastrůlkem. Bylo nutné, vychladit jej na "stříkatelnou" teplotu.

Následovala fáze, které jsem se docela bál, totiž nastříkání krému na kolečka pomocí sáčku a speciální špičky. Tato fáze raději ani nebyla zaznamenána dcerkou na paměťovou kartu. Tolik se stydím za ty nepovedené, "zhroucené postavičky"... Achich, achich. Toužil jsem po dokonalých tvarech, ale v tomto směru jsem selhal!

Další snímek tedy zachycuje špičky až ve chvíli, kdy uzavírám poslední kousek milosrdnou "pusinkou", zakrývající můj předchozí tvůrčí neúspěch. Mezitím, pochopitelně, došlo k naplnění špiček likérem. Potom špičky pobyly chvíli v mrazničce, aby snesly následné namáčení v čokoládě.

Zvolil jsem mléčnou belgickou čokoládu s vyšším obsahem kakaa. Nakonec to snad nedopadlo tak špatně ani po vzhledové stránce (ta chuťová byla totiž vynikající)...

    

    

I když - v detailu to zase taková hitparáda není! :-) Ale nakonec - nemohu mít všechno "vysoustruhované", na první pokus to snad nebylo tak zlé.

Problém při stříkání totiž je, že krém se během procesu ukrutně rychle zahřeje (teplo ruky působí přes sáček). V tom okamžiku je nutné práci přerušit a krém znovu podchladit. Zkusil jsem pracovat hbitě, stříkat krouživým pohybem, konec "ukroutit". No, však já na to nakonec přijdu.  Do druhého pokusu zkusím vymyslet nějakou fintu.

S pozdravy čau, a mňau

Gastrokocour