neděle 18. září 2016

Američan, který stál u kolébky dezertu, zvaného Brownies...

...někdy před sto lety, rozhodně Ameriku neobjevil. Ono se totiž v podstatě jedná o hmotu na sachr,
prostě a jednoduše nalitou na plech a upečenou. Jednodušší recepty vezmou všechny suroviny a třesky-plesky je smíchají dohromady. Ty sofistikovanější používají sněhu, ve kterém se cukr s bílkem pod tlukotem metličky svorně druží.
 
Máslo, cukr, vejce, mouka a rozpuštěná čokoláda jsou vlastní oběma receptům. K úspěchu s brownies stačí v podstatě jediné - nepos... pečení. Teplota stoosmdesát stupňů, doba pečení tak pětadvacet minut. Pohlídat, aby to během tepelné úpravy příliš nevyschlo. A to je celé. Pravda, někteří přimíchávají rozličné "zdravé" věci, ale to je danému moučníku spíše na škodu. Myslím si já.
 
Ale proč o této roztomilé buchtičce vlastně píši?
 
Protože právě toto byl moučník, který letos vyhrál dezertové klání na gastrofestivalu. Vida, kolik stačí. Neříkám, že málo. Ale: zamíchat, upéct, nakrájet na trojúhelníčky, každou porci "namašlit" rostlinnou šlehačkou ve sprayi - hau simpl, a přec, úspěch zaručen!
 
Sukces slavil půvab prostoty. Frenetický jásot osádky vedlejšího stánku jsem doplnil uznalým potleskem.
 
A pro mne plyne poučení: Karibské rumy, vymazlené náplně, domácí džemy, belgická čokoláda?
 
Prdlajs!
 
Příště tam "prásknu" palačinku! :-)
 
 
S pozdravy
 
čau a mňau
 
oddaně Tvůj, milá čtenářko, milý čtenáři, milé čtenářčátko
 
Gastrokocour
 
   

Žádné komentáře:

Okomentovat