Zas mám hrozný spleen, svého druhu evergreen...

Protože "depkou" bych to nenazýval. Spíše je mně smutno. Musím totiž sdílet pracoviště s kolegou, pro kterého prakticky jakýkoliv úkol znamená osobní ústrk. Chlap je protivný, sprostý, nebetyčně drzý. A nebývale "ošůkaný" (rozuměj: "pomalý" - slováckovalachismus).

 

A není boha chlapa vyhodit. Už si na něj stěžují úplně všichni. Říkám si: proboha, proč si jen před tím, než přijmeme nějakého dalšího kreténa, další "netáhlo", dalšího psychopata, dalšího feťáka, nevyžádáme reference z předchozího působiště?

 

Jo. Nově příchozí se většinou jeví jako "v pohodě". Servírkám. Provoznímu. Mně ne. Ale já pořád něco mám. Neustále na někom něco vidím. Já, žlučovitý fotřík. Pcha, nejspíše nerozumím mladé generaci. Cha, cha, cha.

 

Právě dnes mi provozní ukazoval, kde všude ve městě hledají kuchaře. Z toho vyvozoval, že když drzého lenocha vyhodíme, neseženeme náhradu. V duchu jsem si povzdechl: ano, oni se ale těch svých předchozích hajzlů zbavili... Anebo tito odešli sami, když zjistili, že jim na pracovišti zahálčivá pšenka nepokvete. Navíc, nemám zase takovou obavu, že bych nenašel nikoho prácechtivého. Nejspíše to dopadne tak, že skáknu na pracák a pohledám si tam nějaké vhodné "mládě", které si vychovám k obrazu svému.

 

Moje žena měla dnes večer náhodou krátkou pracovní schůzku s klientem, který mého "kyselého" kolegu zaměstnával přesně tři dny. Třetího dne se totiž mládenec pořezal, načež kolem sebe metal přehršle vulgarismů. Ve chvíli, kdy právě restauraci hodnotil vzteklým řevem jakožto "zk...venou", vešel do dveří kuchyně restauratér a klidným hlasem pronesl:

"Víš, co? Sbal se - a běž!"

 

A tomuto chlapci jsem přihlížel, kterak svým pomááááááááááálu způsobem, co noha ruku mine, krájí zeleninu. Povídám:

"Pozor, podívej, máš v tom vlas!"

Odpověď zněla:

"No, a co? To není můj!"

 

Ach, ne. To tedy opravdu nevymyslíš!

 

Ale jednu útěchu přece jen mám. Neboť všeho do času! Chlapovi táhne na čtyřicítku. Za takových deset, patnáct let bude nejen drzý, nepříliš chytrý, pomalý, nedostatečně kvalifikovaný a sprostý. K tomu všemu bude totiž navíc ještě starý. A nezaměstná jej již vůbec nikdo!

 

Tak - nyní si spravím náladu malou sklenkou Martini, poté se pustím do psaní jídelního lístku. Připíjím všem, kteří jsou schopní a ochotní padnout v práci na držku!

 

 

Váš Gastrokocour s pozdravy: čau, mňau, úááááá...