Štědrovečerní štika, prvosvátečněvánoční kapr

Uf, uf. Konečně jsme smykem dobrzdili pod stromečkem. Nakoupeno, dovařeno, dopečeno. U nás, právě tak, jako v jiných rodinách. Nastal čas, nechat spočinout pochroumaným svalům, kloubům a nervům. 

Chtělo by se říci, že nákupní šílenství opadlo, obchody se vyprázdnily. To by ovšem nesměl existovat ďábelský marketingový vynález, zvaný povánoční výprodeje. Co naplat, spotřeba zboží a služeb patří k motorům ekonomiky, to je stará vesta. Beze mne, bez nás, ovšem. Konečně na chvíli klid.

Letos jsem nad štědrovečerní rybou nepřemýšlel dlouho. Volba padla na štiku. 

Čerstvěji už to nejde. Kapr dostal dvě rány těsně před pořízením záběru, štiku trefil o hodinu dříve odborník v příslušném oddělení známého velkoobchodu. Ryby jsem si vykuchal sám. Štika byla plná jiker. Ty spotřebuji někdy jindy. Původně jsme zvažovali koupi kapra někde v centru města, ale byli jsme ušetřeni - kapra jsme dostali za nákup v prodejně velkoobchodního řetězce. Plus láhev sektu k tomu. Dvoukilový fešák, milý dárek. Tím byl vyřešený oběd na Štěpána.

    

 Původně jsem uvažoval o nějaké úpravě podle Vaňhovy Rybí kuchyně. Ale tam jsou štiky především pošírované. Dietní způsob, šetrná úprava ryb. Ale mému záměru to tak úplně nevyhovovalo. Alespoň jsem se v knize lehce inspiroval - filety štiky  byly protknuty sardelovými řezy (z konzervy). A potom jsem začal řádit po svém: posolit, potřít přepuštěným máslem, něco šafránu, šup s tím do trouby. Po zapečení podlít kapkou bílého vína. Před dopečením přidat rybí fond (posloužila rybí polévka, připravená z hlav a kostí obou hlavních protagonistů svátečních gastronomických představení).

A hrome, jak se tak koukám, zrcadlím se ve dvířkách trouby. Co naplat, Man Ray ze mne v mém věku už asi nebude. Ani druhý Jan Saudek. Ale s tím snad dokáži nějak žít 😏.

Pečené brambory společně s limetkovou holandskou omáčkou doprovázely rybu na talíř.

A dnes jsme si udělali klasiku - smaženého kapra s bramborovým salátem bez majonézy. Kapr byl velice chutný, inu - mladé maso... Na salát jsme použili skvělou domácí odrůdu brambor, totiž Keřkovské rohlíčky. Vyšší cena byla vykoupena chuťovým zážitkem.

A jdu si odpočinout. V bedně jde Sly Stallone. Akční film z jeho nejlepších let. Zrasovaná chodidla si naložím do masážní vaničky, přisypu něco masážní soli.

Takže s pozdravy čau a mňau a s přáním požehnaných Vánoc,

Tvůj, milé čtenářstvo,

Gastrokocour

  

       

Cheesecake s mangem a bílou čokoládou

Dnes odpoledne mně moje drahá oznámila: "Vzhledem k tomu, že bábovku jsi již téměř celou snědl, nevím, co budeš mít zítra k snídani!"

Co budu mít k snídani? Nuž - udělám si čízkejk! Tedy, nejen sobě, pochopitelně, rodince také dopřeji nějaké to sousto.

Na počátku tohoto byl aromatický plod, zvaný mango.

Na spodku byla maličká nálepečka, zvěstující brazilský původ ovoce. Podívejme...

  Každopádně - mango jsem vypeckoval, oloupal a nakrájel, do hrnce putoval ještě krupicový cukr, v těsném závěsu za ním ještě pár kapek (tak půl deci) pomerančového likéru Grand Marnier. Následovala homogenizace pomocí tyčového mixéru. Potom šla směs na chvíli stranou - její hvězdná hodina měla totiž teprve následovat!😊

Příprava korpusu je primitivní, ba, nebojím se říci, že je až debilně jednoduchá. Takže: 200g máslových sušenek jsem ve food processoru podrtil na prášek, abych posléze přidal 150g rozpuštěného másla. A pěkně "v rytmu samby" (brazilské ovoce + brazilský rum)!😅 Tak jsem tam kápnul něco mého oblíbeného jihoamerického destilátu.

Starou dortovou formu jsem vystlal pečicím papírem, dno jsem vyložil korpusem. V této chvíli se již v modré míse vřele (é - chladivě) družilo 250g vyždímaného polotučného tvarohu s 500g mascarpone. Na talířku jsem si v mikrovlnce rozpustil 300g belgické čokolády. A sešlehal ruční metličkou dohromady s tvarohem a mascarpone.

 

  Zbývalo naplácat bílou hmotu na korpus.

Boky korpusu jsem vyložil piškoty. Potom dortík na chvíli putoval do ledničky.

A konečně, "Finale Grande" - do mangové směsi jsem přidal 20g dortového želé. Následoval jednominutový var. Zbývalo vychladit a rozetřít na bílou, vychlazenou hmotu. Přikrýt alobalem, a zpátky do chladu.

A ráno si ukrojím, pěkně ke kafi!

Jak jsem tak připravoval tento dezert severoamerické provenience, problesklo mi hlavou, ani nevím, co mne to napadlo, no, prostě jsem si vzpomněl, jak se kdysi, před čtyřiceti lety, objímal na letišti generální tajemník ÚV KSČ s generálním tajemníkem KS USA. I po tak dlouhé době si pamatuji, že ten chlapík se jmenoval Gus Hall. Vím, že jsem si tenkrát říkal: Gustáv líbá Guse, no, toto...

Ták, v televizi  běží Clint Eastwood, kterého jsem ještě neviděl. Jdu se dívat.

S pozdravy čau a mňau

Gastrokocour