Moučník na obrázku se jmenuje Hraběnčin řez. Manželka, která má recept od své maminky, buchtu tvrdošíjně nazývá Hraběnčiným závinem. Inu, nevím, nevím... V tomto případě nic nevineme, těsto se na plech musí spíše "rozmňágat". Fotoseriál tentokrát nebude, páč mládě - fotograf dobou pečení již tiše vrnělo v peřině (plyšáky obloženo, smártfoun pod polštářem).
Recept vám však nýčko prásknu, takže:
Pytlík rozinek si namočíme do rumu (tu ostří pijan svůj druhdy kalný zrak!). A dále si připravíme:
450 gr polohrubé mouky
150 gr moučkového cukru
1 máslo
5 žloutků
1/2 prášku do pečiva
Toliko těsto. Dále potřebujeme
150 gr moučkového cukru
a 5 bílků do sněhu.
And last, but not least - main star on the stage = The APPLE! No, zkrátka a dobře, nachystáme si něco málo přes kilo nějakých dobrých jablek. Neodfláknout! Pečlivě vyloupat jadřince! A oloupat slupky, abyste věděli!
Mimochodem, když někoho buzeruji neadresně - virtuálně, má to přinejmenším tu výhodu, že mne dotyčný - nedotyčný nemůže "zočí - voči" poslat do pr.... :-)
Ale vážně, pečlivá práce se rozhodně vyplatí!
Konečně, přikročme k výrobě samotné. Do mísy nasypeme polohrubou mouku, moučkový cukr a prášek do pečiva. Nasucho rukou promísíme. Přidáme žloutky a změklé máslo. Rukou vypracujeme těsto. Pečlivě, nesmíme však příliš dlouho hňácat, protože těsto by se lidským teplem zahřívalo natolik, že by z něj po chvíli vytékalo máslo.
Z těsta oddělíme 1/3, kterou dáme na chvíli do mrazáku. Pozůstalými dvěma třetinami rovnoměrně pokryjeme vymazaný plech. Na těsto navrstvíme na hrubé nudličky nastrouhaná jablka (promíchaná s alkoholizovanými rozinkami), která posypeme asi tak půlkou sáčku mleté skořice. Já, hlava otevřená (tím pádem vysypaná), zapomněl jsem skořici zmínit ve výčtu surovin!
Z bílků a cukru ušleháme tuhý sníh, který pěkně rozetřeme po celé ploše této úžasné dobroty. No, a nahoru nastrouháme podchlazenou třetinu těsta. Strouháme na hrubé nudličky, jako jablka před tím.
Dobrá zpráva pro všechny chlapy - struhadlo není třeba, mezi těmito dvěma na něm provedenými úkony, vůbec umývat! :-D
A pak ten produkt naší práce vložíme do trouby. Pečeme na stopáďo, než moučník lehce zčervená.
Toto je dávka na jeden plech. Zkušenosti z praxe ukázaly, že tato dávka rozhodně nepostačuje k pokrytí víkendové potřeby průměrné české famílie! :-)
Pročež, tedy - pečme plechy rovnou dva...
Jablku bude věnován také příští příspěvek. Je fascinující, co všechno se z něj, z tohoto zdánlivě skromného ovoce dá vyrobit! Já osobně si jablka jako suroviny nesmírně vážím. Když peču třeba kachnu, přidávám k cibuli nakrájená jablka. Toto pomůže vyrobit výpek chuti takřka geniální! Rád strouhám jablka i do červeného zelí. A těch moučníků (o chlastu z jablek raději nemluvě)! Příště se budu věnovat jednomu z řady závinů.
Neboť pomni, člověče, sezóna jablek vrcholí! A ty, caballero, věnuj jahodu raději doma, iberské seňoritě! Pochop, kompaněro, v ten sychravý čas na ovoce tvého kraje není chuti. Alespoň u nás, v českém luhu a háji... My máme jablíčko! A na jahody si rádi počkáme do června příštího roku. :-)
P. S.
Důvodem odmlky bylo moc práce v práci a pokládání kamenného koberce na chatě. Uf, uf, uf...
Čau, mňau, ham a mňam!
Gastrokocour
