Gastronomický festival, pořádaný na půdě známé restaurace, si po několika letech existence získal věhlas i přízeň publika. Letošní účast pro nás byla třetí po sobě následující. Byli jsme přizváni díky oblibě u návštěvníků a zajisté také kvůli velice příznivému hospodářskému výsledku, který přinesla naše účast na předcházejících dvou ročnících festivalu.
Rád bych podotkl, že se snažím pro každou naši účast vymyslet atraktivní pokrmy, které by byly magnetem pro návštěvníky.
Publiku jsou nabízeny rozličné gastronomické kreace o velikosti degustační porce, za které návštěvníci platí alternativní měnou, platnou na "území" festivalu. Jedná se vlastně o takové bony, které si hosté koupí u brány restaurace, před vstupem do areálu.
Obyčejně se účastní šest až sedm restaurací, každá připraví několik pokrmů. Jedno hlavní jídlo je soutěžní, přičemž každý rok je dáno téma. Loni to byl králík, letos se jednalo o zelí.
Pokud jde o králíka, chtěl jsem zužitkovat pokud možno všechno. A rozhodně jsem nechtěl na talíře flákat kusy králíka s kostí. Vymyslel jsem tedy plněný váleček. Králíka jsem rozčtvrtil a vykostil. Jako "plášť" jsem použil stehýnka-kýty a přední nožky-plecka, které jsem rozložil na vymaštěný alobal. Maso jsem okořenil, osolil a pokapal francouzským koňakem. Do náplně jsem použil méně hodnotné kusy (břicha, krky), kterým v masovém mlýnku dělala milou společnost kuřecí prsa. Fáš jsem dokončil pomocí žloutku, soli, koření a mletých vlašských ořechů. Naplnil, svinul, omotal, udusil v troubě ve vodní lázni. K tomu hříbková omáčka, a aby těm dvěma nebylo smutno, doplnil je houskový knedlíček tyrolského typu.
Inu, pokud jde o to, vymyslet si sám pro sebe nějakou roztomilou pakárničku, v tom se, věru, vyznám :-)!
Sakrblé, koukám do nadpisu, jářku, ňáko jsem se odchýlil. Takže zpět, k tématu: součástí soutěžního klání je také souboj o nejlepší dezert. Pro letošek jsem vymyslel pralinky. Tři druhy, rafinované (domníval jsem se) náplně. Belgická čokoláda, ruční výroba, poměrně neodfláknuté zdobení.
Nedávno jsme s rodinou zakoupili originální belgické, ručně vyráběné pralinky. Kus od kusu se nepatrně lišily, chuť vynikající, samozřejmě.
Leč, k soutěžnímu klání: Letos byla členkou poroty, posuzující dezerty, Zdrobnělinka, takto laureátka televizní soutěže. Kulinářské klání na pokračování pořádala stanice, která se honosí primátem frekvence, přidělené soukromému subjektu.
Zdrobnělinka posuzovala naše výrobky v oblasti dezertů. Pralinkám věnovala pouze letmou pozornost, načež se vyjádřila v tom smyslu, že takto pralinky rozhodně nevypadají. Patrně by měly být jedna jako druhá, že?
Každý člověk má právo na svůj názor, jistě. Ale pokud se někdo stane členem poroty, bere na sebe také jistý závazek. Měl by rozhodovat nestranně a spravedlivě. A rozhodně by se měl vyvarovat unáhlených přirovnání soutěžících k účastníkům televizního klání v konkurenční TV (což se stalo Zdrobnělince).
Mimochodem, i tento, Zdrobnělinkou opovrhovaný pořad, má své místo na slunci TV zábavy. Má sledovanost, fanoušky. Jakkoliv se tam občas do krmě přimísí trocha krve...
Myslet si každý může, co jen chce. Ale vystoupení a vyjadřování na veřejnosti již přece jen vyžaduje určitou dávku kultury, sebekontroly a autocenzury.
Nikdo by neměl dávat najevo své opovržení jen kvůli tomu, že oslněn úspěchem, porostl ve svých vlastních očích o dobrých dvacet centimetrů. Po nějaké době by se mu totiž mohlo stát, že ve svém fanklubu zůstane osamocen. Předseda a jediný člen zároveň.
Ale, co. Třeba se to Zdrobnělinka nakonec naučí a stane se z ní vážená a respektovaná porotkyně. Pokud tedy bude mít spády tímto směrem. Rozhodně jí držím palce i pěsti! Jakož jí přeji hodně zdaru a štěstí při veškerém jejím konání.
Pojednání o dezertu, který zvítězil, bude příště. Mimochodem, zájem o pralinky byl u publika velmi slušný.
P. S.
Samozřejmě, jakmile jsem v pondělí na chatě nalil tekutou lepenku na beton, začalo hustě pršet...
S pozdravy mňau, čau, pac, atd.
Gastrokocour
