Slepičí mládě v kuchařském hávu bylo na rozpacích. Řešilo totiž složitý případ. Bohužel, již dávno jsem zapomněl, jaký sociálně-gastronomický oříšek to tehdy vlastně chtělo rozlousknout. V mé paměti utkvělo, že zatímco mládě řešilo, na režonu leželo třicet talířků s šedesáti nožičkami párků. Během té doby, co kuchtík pátral, radil, informoval, párky utěšeně chladly a vůbec nikdo si jich nevšímal.
Přitom ohřátý párek je po vychladnutí tak neuvěřitelně hnusné chuti! Vidíte to: párky vychladly - a případ nakonec stejně vyřešili diváci...
Pamatuji si, že při prvním shlédnutí seriálu jsem zůstal stát v němém úžasu nad tím, kolik se ve všech těch kuchyních pohybovalo (nebo poflakovalo) kuchařů! Dospěl jsem k názoru, že pan režisér chtěl mít v obraze zkrátka o trochu více "ekšn". Dočista si představuji příkazy a zvolání: "Franto, míchej; Jardo, krájej; Věrko, válej; Béďo, vraž to do trouby; Láďo, vytáhni to z trouby; Karle, běž do chladicího boxu; Břéťo, teď zavřískni po Mařence; Stando, kopni do sebe panáčka; Libore, vynadej vrchnímu..."
Uznávám. Natáčení si představuji poněkud naivně. Tak, jako si velká část filmařů na celém světě poněkud naivně představuje provoz v kuchyni.
Přece jen - jeden nebo dva zpocení maníci, kteří lítají jako urvaný vagón, často bez umývačky, to není ta pravá potrava pro filmovou kameru...
Vlastně se ani nedivím, že se nám nedostává dorostu. V dávných dobách mého učení bylo běžné, že obor během tří a půl roku vzdělávacího procesu opustili dva nebo tři žáci z celkového počtu třiceti. Dnes se pomalu stává normou, že počet žáků ve třídě se již počátkem druhého ročníku zredukuje na polovinu!
Některé vyloučí ze studia pro neprospěch, jiné za nedocházku, další odejdou dobrovolně (přičemž nejčastější diagnózou v takových případech bývá nepřekonatelný odpor k fyzické práci).
Dnes tedy připíjím číší Martini všem kuchařům, kteří mají svoji profesi rádi! Podotýkám, že připíjím malým množstvím, neb nejsem žádným chlastometrem! Věru, dosti problémů s ledvinovými minerály, nerad bych ještě k tomu dojel na "akustická" játra...
Že nevíš, co jsou to akustická játra, moje milé čtenářstvo? To je jednoduché: při poklepu patologa zvoní! Tak jsou tvrdá... :-)
Gastrokocour vlastní tlapkou a počítače klapkou - čau a mňau!
Žádné komentáře:
Okomentovat