Srdečně zdravím svoji věrnou hrstku čtenářů! Omlouvám se za prodlevu ve psaní grafomanských tirád. Onehdy jsem se k tomu pěkně posadil, zapnul... Potom jsem prázdným pohledem chvíli hleděl kamsi skrz monitor, následně jsem věnoval okamžik vymetání zbytků myšlenek v pusté makovici, abych nakonec hápéčko zase odevzdaně vypnul. Nenapsal jsem nic. Zkrátka, jsou v mém životaběhu (nebo životasprintu?) chvíle, kdy nejsem schopen vyplodit nic jiného, než náhodné shluky neartikulovaných zvuků.
V takových momentech se ve své fantasii přenáším do společnosti pravěkých lidí. Představuji si svůj dialog s kromaňoncem, při kterém by on byl tím aktivnějším :-)!
Leč, pro dnešek dosti breků, alou do práce, Gastrokocoure! Jak se tak ponoukám k činnosti, vzpomněl jsem si na slovo, kterým pobízeli cizinci v pražských kuchyních vláčný personál. Slovo znělo: "Move!" (Pohni!). Zdali to mělo nějaký pozitivní účinek na eskalaci výkonu nevím, přímým svědkem jsem nebyl. Bavorským ekvivalentem ústy vystresovaného hoteliéra bylo: "Schick dich!" (Hni sebou, resp. pohni se!). To účinek mělo... :-).
Šmarjá, o čem jsem to vlastně chtěl... Mrknu nahoru - aha, o striptérce v kuchyni. To bylo tak: Před patnácti lety jsem působil v kuriózním podniku, který se nacházel na rušném bulváru severomoravské metropole. Druhdy výstavní třída již po dlouhou dobu představovala baštu rezidence sociálně slabšího obyvatelstva.
Moji cestu do zaměstnání tehdy doprovázel nezaměnitelný čichový vjem, kdy se průmyslové exhaláty a výfukové plyny družně mísily s pachem pálené plastové izolace. Nejeden dvorek dezolátní zástavby byl totiž místem, kde nepřizpůsobiví spoluobčané na otevřeném ohništi opalovali hliníkové kabely.
Majitelem restaurace byl svérázný chlapík, který provozoval úspěšnou montážní firmu. Restaurace sídlila v přízemí budovy, jež nedlouho před tím byla bordelem. Bordel však vyhořel a jeho provoz již nebyl obnoven. Při návštěvě horního patra budovy jsem viděl místnosti s ohořelými stěnami, některé zdi dosud zdobily řetězy s pouty. Vzpomínám si na scénu, která se mi tehdy vyjevila v bujné fatazii. Obraz představoval dobře situovaného jedince s posunutou sexualitou, kterak, připoután řetězy, skučí. Nad ním stojí tělnatá domina, oděna do o číslo menší latexové garderóby. Nad hlavou zlověstně práská důtkami, souběžně spílajíc masochistovi, nacházejícímu se ve stavu extáze.
V takovém prostředí se nápad v podobě striptýzového představení vlastně nabízel vlastně sám od sebe. Od myšlenky k činu nebylo nikterak daleko, ostatně noční klub, potřebný k rekrutaci protagonistek, sídlil v těsném sousedství.
Potíž byla v tom, že šatna personálu byla od restaurace oddělena veřejnou chodbou, na níž probíhal čilý pohyb lidí, kteří s provozem podniku neměli pranic společného. Pohyb zcela nahých dívčin po chodbě byl, pochopitelně, tím pádem vyloučen.
Činorodý gastronom hbitě nalezl řešení: Šatna pro striptérku bude v kuchyni! Kuchyň byla s restaurací spojena plnými dveřmi, technicky možné to tedy bylo. A jak to vypadalo v praxi? Do kuchyně přišla dívčina s batůžkem. Po vzájemné výměně formálních zdvořilostních frází mne vykázala na onu veřejnou chodbu, by se mohla ustrojit do pracovního hávu. Tento čas měl trvání dobrých deseti minut. V průběhu představení, kdy se z "placu" ozývaly nadšené výkřiky a povzbuzování z řad publika, jsem již ovšem byl opět zpátky v kuchyni. Přece jen, tu a tam jsem musel i něco uvařit :-)! Takže, když vpadla (za potlesku obecenstva) úplně nahá striptérka do kuchyně, byl jsem toho bezděčným svědkem...
Na Silvestra bylo lesbi - show, takže striptérky byly dvě! Hernajs, říkám si ještě štěstí, že pro účastníky případné swingers-party by v té úzké kuchyni bylo příliš těsno. Jinak bych už se tam nevešel já!
Ale co. Poradil bych si: vzal bych suroviny, pánvičky, kastrůlky, naložil bych všechno na vozíček, zapadnul bych někam do dvora k nepřizpůsobivým, abych za zpěvu lidových písní připravoval krmi na otevřeném ohni!
S pozdravy mňau a čau Gastrokocour vlastní tlapkou a počítače klapkou.
P. S. : Šťastné a veselé Velikonoce v rodinách, kostelech i při shoppingu v nákupních centrech! Nedbejte na to, že nakupování v období svátků je předmětem kritiky! Jedná se o významné období z pohledu marketingu. Vězte, masová spotřeba je tím pravým motorem ekonomiky :-)!
Zároveň by ale nebylo na škodu, kdybychom si připomněli, proč vlastně Velikonoce slavíme. Nemusíme být věřícími na to, abychom pamatovali na bezpříkladnou oběť Ježíšovu. Jeho životní příběh je v mnohém inspirující. Jsem ateista. Nebyl jsem vychován ve Víře. Nicméně, jsem toho názoru, že by nebylo tolik bezohlednosti a zločinnosti, kdyby lidé dbali prostých zásad. Zásad Desatera.
