Musím říci, že jak jde čas, poněkud jsem zpohodlněl a u některých receptů už si tak úplně přesně neodměřuji dávky potřebných surovin. Pokud ovšem nejde třeba o dort, tam je přesnost docela důležitá.
Často se jedná o recepty, u kterých jsem na přesnou dávku zapomněl a zároveň jsem líný, pohnout zadkem směrem ke knize, abych se podíval, co kdysi zaznamenali jiní.
I když - taková námaha by to zase nebyla, vlastní lenost a pohodlnost, o nic jiného se nejedná. Zkrátka a dobře, lepší to nebude a moje drahá prohlašuje, že blbnu a zapomínám. A že až zblbnu docela, ona ode mne uteče... Jen doufám, že mne před tím, než tak učiní, stihne přestěhovat do nějakého ústavu, kde budou pěkné a přívětivé sestřičky!
Huš, huš, zaháním chmurné vyhlídky, abych uvedl alespoň dva příklady svého "lejzy stajlu":
Prvním je známý italský dezert, zvaný Panna Cotta.
Existují různé způsoby, jak slavnou dobrotu vytvořit. Někdo dělá pouze krém samotný, jiný jej promíchá s ovocem... Já dávám přednost kontrastu: na dno fingerfoodpohárku dám malinové želé, které nechám v lednici ztuhnout, abych posléze nádobku dolil vanilkovým krémem.
Maliny mražené, kilové balení. Do kastrůlku přidám cukru podle chuti, na sporáku prohřeji. Přidám - hmmm... ano, dobrý francouzský chlast. V tomto případě skvělý ostružinový likér - Chambord. Nakonec namočím želatinu. Dva pytlíčky práškové by měly stačit jak do želé, tak do krému. Po deseti minutách želatinu rozpustím na vodní lázni a část přidám do ovocné směsi.
A provedu zkoušku: kapku cáknu na talířek a nechám ztuhnout v mrazničce. V případě, že jsem s výsledkem spokojen, následuje zmíněné plnění do pohárků.
Pokud jde o krém, téměř svařím (nesmí bublat) litr smetany třiatřicítky společně s podélně rozkrojeným vanilkovým luskem. Podle chuti dosladím krupicovým cukrem. Potom na vodní lázni vychladím do vlažna. A zase přidám želatinu, na litr smetany by měl stačit pytlíček a něco. Pochopitelně želatiny nabobtnané a rozpuštěné. Jako předtím u ovoce.
Promíchám metličkou. Trošku vrznu na talířek - a vrazím do mrazničky, na zkoušku tuhosti. V případě spokojenosti plním pohárky po vrch. A následuje finální tuhnutí v lednici.
Zdobím podle chuti a nálady, čokoládou, mátou, ovocem.
Druhým příkladem je tažený jablečný závin.
O receptu se nebudu blíže šířit, před nějakou dobou jsem jej popsal na blogu, kde se dá dohledat v sekci "Starší příspěvky". Prostě a jednoduše, hladká mouka, vejce, tuzemáček, horká voda, máslo, moučkový cukr, jablka, rozinky, strouhanka, skořice. Tento konkrétní, vyobrazený závin, jsem tentokrát doplnil mletým bílým mákem. Mají jej v každém lépe vybaveném obchodě se zdravou výživou.
A jel jsem podle zkušeností: na vál jsem nasypal mouku, kolik to máme, přes půl kila, to je tak na dvě vajíčka, k tomu rum, máslo, horká voda. Zamísil, prohnětl, vyhnětl, nechal odpočinout. A moje drahá zatím "nakrůžlala" jablíčka. A potom jsem válel, tahal, mastil, sypal, vinul a pekl.
A ženuška "dokrůžlávala" jablíčka podle potřeby. Bylo toho pět pěkných "nohavic".
Tak, dám si hlt nějakého čajíku a půjdu do hajan. Měl bych dočíst toho Sněhuláka od Nesba. Do kina se asi nevypravím, ani žena, ani dcera se mnou nechtějí jít. Prý je to moc strašidelné...
S pozdravy čau a mňau
Gastrokocour
