Čokoládová pěna patří k těm dezertům, o kterých si troufám říci, že svedly nejednoho diabetika z asketické cesty (plné náhražek) na sladkou hájvej hříchu. V této souvislosti si vzpomínám, jak mne před dobrými třiceti lety fascinovalo, když mi moje rakouská prateta (diabetička) předváděla zázračnou pilulku: "Vidíš? Vezmu si tento prášek - a potom si dám dort!" Jo, na západ a na jih od naší hranice měli možnosti, o jakých se pacientům u nás ani nezdálo.
Ale abych se zase nezakecal, výraz z oblasti pivního skautingu velí: "Popojedem!"
Hranatá mistička na obrázku obsahuje slavný francouzský dezert, zvaný mousse au chocolat. Dvacet kousků bylo součástí minirautu, připravovaného na zakázku. Původně jsem slíbil créme brulée, ale nedostal jsem se do kuchyně, odkud jsem měl přislíbené zapůjčení potřebného množství zapékacích misek. Muselo nastoupit náhradní řešení. Volba padla na čokoládový krém.
Na čtyři porce potřebujeme:
200 g. čokolády (hořké, mléčné nebo bílé)
3 vejce
200 ml. smetany ke šlehání (33 %)
40 g. krupicového cukru
50 g. másla
2 lžíce horké vody
Příprava je velice jednoduchá: ve vodní lázní opatrně rozpustíme čokoládu s máslem.
Žloutky oddělíme od bílků. Zvlášť ušleháme smetanu, z bílků ušleháme sníh.
Ve větší misce šleháme žloutky s horkou vodou, přidáme cukr. Šleháme tak dlouho, dokud se nevytvoří světlá, krémovitá hmota.
Nyní se rozhodneme, zdali dezert nějakým způsobem vyladíme. Někdo to rád "horké" (tedy s chilli), jiný by dal přednost ušlechtilé kořalce. Osobně doporučuji likér na bázi koňaku. Francouzský, jak jinak. Tradiční likér spojuje chuť koňaku s chutí pomerančů, které si pro tento účel rodina výrobce po generace pěstuje ve východní části Indie.
Safra, hned jsem si musel nalít, dostal jsem na to chuť! Ale jen tak náprstek, skoro doslova. Alkohol mám nejraději v dezertech a moučnících, samotnému pití moc nedám.
Jémináčku, zase jsem poodběhl. Tak, tedy: likér přidáme do žloutkového krému. Potom přimícháme vlažnou rozpuštěnou čokoládu. Nakonec vmícháme ušlehanou smetanu, úplně nakonec sníh. Obě poslední substance vmísíme zlehka, opatrně, ruční metličkou.
Potom směs necháme odpočinout dvě hodiny v ledničce. Tento klasický restaurační dezert bývá obvykle podáván tím způsobem, že za pomocí dvou lžic, namáčených do horké vody, jsou formovány úhledné nočky, které potom bývají kladeny na talíř špicemi k sobě, do tvaru jakési pomyslné, trojcípé hvězdy. Přitom bývá jeden noček z hořké, jeden z mléčné a jeden z bílé čokolády. Následuje zdobení, obvykle lístky máty a drobným ovocem.
V případě použití bílé čokolády si musíme vypomoci přidáním želatiny, bílá čokoláda totiž sama o sobě málo "tuží". Naproti tomu nejsem zastáncem používání sedmdesátiprocentní čokolády, podle mne totiž přílišná hořkost do jisté míry naruší výslednou chuť.
Tak, to by bylo. A créme brulée? To bude příští recept, doprovázený fotoseriálem. Ale nejdříve si budu muset pořídit zapékací mističky.
Blíží se půlnoc - hupky-dupky do pelechu, po několika týdnech si přečtu zase pár stránek od Jo Nesba. Čtu Sněhuláka. V Hollywoodu čerstvě natočili film s Michaelem Fassbenderem v roli Harryho Holea. Už se těším, až si porovnám film s knížkou.
S pozdravy čau a mňau
Gastrokocour
