Manželka dostala nápad na jednoduchý nedělní oběd. Flák uzeného, k tomu šťouchané brambory + salát, případně domácí nakládané okurky. Nakonec, proč ne - uzené jsme dlouho neměli.
U valašského řezníka, jehož jméno pro nás představuje synonymum tradičního poctivého řemesla a zaručené kvality, jsme koupili pěkný kousek libové kotlety. Moje drahá zmínila polévku, prý s těstovinami. To není rozhodně špatný nápad.
Ale já jsem si vzpomněl na dávný recept rakouské prababičky. Rozhodl jsem se, že jej vyzkouším na své rodině. Tuto polévku v mém dětství vařívala maminka, ale moje rodinka ji ještě neochutnala.
Do hrnce s vodou jsem vložil uzené maso. Po uvaření do měkka jsem přidal mrkev, nějakých pět menších brambor, kousek cibule. Poohlédl jsem se v ledničce po kousku celeru, leč, pátrání nebylo úspěšné. Objevil jsem ale řapíkatý celer ve slušné kondici, takže jeden stonek putoval do hrnce za ostatní zeleninou. Pro chuť této varianty uzené polévky je velmi důležitá přítomnost rajčete. Na čtyři porce stačí jedno. Rajče normální velikosti jsem neobjevil, nevadí - touto roční dobou se v našem chladicím zařízení obyčejně bezcílně poflakují nějaká ta cherry rajčátka. Použil jsem šest kousků.
Po změknutí jsem zeleninu nejprve pomačkal mačkadlem na brambory v hrnci, ve kterém se vařila (i s vývarem), následovalo propasírování do druhého hrnce. Jednoduše, přes síto na těstoviny. Zbývalo trochu dosolit.
A moje děvčata byla s polévkou spokojena. Prostinké, ale dobré! Rád si střihnu nějakou na suroviny náročnou, přepychovou kreaci, vždy se ale pokorně a rád vracím k jednoduchým pokrmům. Nakonec - jaké ohromné kouzlo se skrývá v pečených bramborách s podmáslím! Nebo takové bramborové placky s povidly a mákem... Šmarjá - na ty placky jsem teď dostal ukrutnou chuť. Budu je muset udělat!
S pozdravy čau, mňau a mňam
Gastrokocour
