Recept z archívu - Jeseter jako frikando

Dcerka si vede kalendářík, ve kterém si pečlivě odečítá dny, které zbývají do dalších Vánoc. Myslím, že se ještě něco málo načeká... :-) Jak se tak dívám na archívní foto P.F. 2015 - jesetera jsem tedy musel připravovat o Vánocích 2014. Jak ten čas letí!

Nádherná, statná ryba, tříčlenné rodině poskytla štědrovečerní večeři a dva obědy (samozřejmě - ne po sobě následující, to by moje děvčata nejspíše řvala: "Dosť bolo jesetera!").

Starodávný recept zařadil do své slavné Rybí kuchyně Jindřich Vaňha. Způsob přípravy "en Fricandeau" odkazuje na úpravu telecího. Jako frikando byl původně označován ořech z telecí kýty, dnes pod tímto názvem rozumíme spíše váleček ze spodního šálu jakékoli kýty jatečného zvířete. Tento telecí ořech býval tradičně upravován dušením, důkladně prošpikovaný. A špikování ruku v ruce s dušením potkalo také našeho jesetera.

Rybu jsem tenkrát nakrájel na dva cm tlusté filety, které jsem následně prošpikoval a osolil. Pekáč jsem vyložil plátky šunky a špeku, doprovázenými plátky cibule a mrkve. Přidal jsem dva bobkové listy, pár kuliček nového koření a celého pepře. Na zmíněnou kompozici jsem spořádaně nakladl připravené rybí filety, které jsem posypal hoblinkami másla. A potom jsem to celé přikryl, abych rybičce dopřál půlhodinové dušení v troubě při sto padesáti stupních. Rybu jsem vyjmul z pekáče, aby se omáčce dostalo zahuštění světlou jíškou. Po provaření jsem omáčku procedil.  Poté jsem nakrájel několik žampionů, které jsem pokrájel na másle. Šup s tím do omáčky - a bylo hotovo!

V jaké úpravě jsme tenkrát měli brambory, si již nepamatuji. Hodila by se i rýže, k pokrmu bych si jako přílohu dokázal představit i bagetu.

V každém případě to bylo moc fajn!

S pozdravy čau a mňau

čtenářstvu oddaný Gastrokocour      

Out of gastro zavýsknutí

Tak, tak. Neboť nejen prací, školou, starostmi a péčí o dcerčin prospěch živ je člověk! Proto nemá dnešní příspěvek s gastronomií pranic společného.

Minulý týden mne potěšila hudební televize videoklipem, který znám, ale který jsem již řadu let neviděl. V roce 1978 vydala britská skupina Queen úspěšné album, které neslo název Jazz. V pořadí čtvrtá skladba  se jmenovala  Bicycle Race. Skupina patřila mezi průkopníky v oblasti videoklipů. Členové formace měli vytříbený vkus, myslím, že videoklipy napříč spektrem jejich tvorby patří k tomu nejlepšímu, co v dané branži vzniklo. A videoklip byl pořízen také na podporu prodeje singlu s písní Bicycle Race.

Vyprávěl jsem ženušce story, která se váže k tomuto videu. Moc se jí líbila! :-)

Za účelem natáčení videoklipu bylo najato padesát kyprých modelek (doba ultraslim Twiggy  odezněla, čas androgynních typů s diagnózou anorexia neurosa ještě nenastal). Modelky byly pozvány na stadion ve Wembley, kde obdržely jízdní kola, zapůjčená jistým prodejcem. Na těchto kolech se dívky proháněly po dráze stadionu kolem dokola. Docela svižně, úplně nahé. A zdálo se, že je ten džob celkem i baví...

Po natáčení byla kola navrácena majiteli, tj. dotyčnému prodejci. Tak, jak se to sluší a patří. Skupina však musela uhradit výměnu všech padesáti sedel!

Tak jsem si zkoušel představit, jaké by to s těmi sedly bylo dnes, v době internetu. Kdyby je tak hodili na nějaký aukční server, fetišisté z celého světa by se o ně porvali!

Nu, což. Příště bude zase recept. Slibuji.

S pozdravy čau a mňau

Gastrokocour