Léto je v plném proudu, to znamená, že v kuchyních hotelů a restaurací je většinou docela teplo. Dlouhá léta touto dobou po očku pozoruji kolegy, kterak zbroceni potem, touží po permanentní blízkosti froté ručníku.
Vedrem týraní nešťastníci svůj problém většinou řeší sklenicí, která bývá vrchovatě naplněna ledem, zhusta zalitým nějakou limonádou. Zpravidla pak do sebe stačí její obsah hrknout ještě dříve, než si led uvědomí, že by se vlastně měl začít rozpouštět.
Inu, samozřejmě. Pití ledových nápojů k létu neodmyslitelně patří. Člověk tak ovšem svému organismu nevědomky připravuje teplotní šok, aniž by se zbavil žízně a zoufalého pocitu z vedra. Slabší jedinec takovéto počínání často odskáče ukázkově vyvedenou angínou.
Recept proto zní: pít spíše vlažné, nepříliš sladké nápoje. Teplo je snesitelnější, ani potu není tolik.
Po léta se kolegů škodolibě ptám: "Je ti teplo, děvče (chlapče)?" Pravda, setkal jsem se již i s pokusem o vtip, typu: "Ano, dědečku - Mrazíčku!" Častější odpovědí však bývá zuřivý pohled... Leč - nemohu si pomoci, občas se musím nějak odreagovat i já, ne?
Sám naopak často v práci slýchám dotazy, jak to vedro snáším, zdalipak je mně také tak teplo. Jak to snáším? Dobře. Jsem na to zvyklý. V práci si přitápím dlouhých třicet sedm let! A tak v zaměstnání myslím na práci, nikoliv na nějaké subjektivní pocity.
Teplo je také další příčinou, proč se nám do kuchyní zaměstnanci v letním období nehrnou. Nezaměstnaným je lépe u vody, na pivní zahrádce, v pelechu... Na druhé straně ovšem, ani v zimním období před branami nestojí otrhané zástupy hladovějících, úpěnlivě žadonících o práci. Je to bída, nejsou již ani umývačky. Jak tak o tom přemýšlím, situaci na trhu práce v oboru nepochybně zhoršil hromadný odliv nekvalifikovaných sil ke škopkům plných nádobí, ušpiněného nasycenými Brity. Uvidíme, co nám s tím udělá Brexit.
V souvislosti s tím létem mne tak ještě napadlo,že nějak nedokáži pochopit doporučení odborníků, týkající se klimatizace v autech. Jde o to, že klimatizace ve vozidle by měla být nastavena na teplotu pouze o pět stupňů nižší než je teplota okolního prostředí. Protože jestliže je venku plus čtyřicet na slunci, v autě plus třicet pět, má to cenu, klimatizaci zapínat? Na druhé straně uznávám, také tady hrozí teplotní šok. A protože lidé toto doporučení nedodržují, nastavují klimatizaci na teplotu o dvacet a více stupňů nižší, podstupují nebezpečí v podobě pořádné angíny. Nehledě k tomu, že při každém vystupování z auta dostane osádka takovou dardu, jako by jí někdo pleštil. Také šok.
To už je lepší, teplo vydržet. Vždyť dříve nebylo klimatizováno nikde nic. Ale teplo tady s námi bylo i tehdy.
S pozdravy: Létu zdar, čau a mňau
Gastrokocour
