Občas se stane, že člověk zamýšlí udělat určitou věc jistým způsobem, přičemž se záměr tak úplně nenaplní a výsledný produkt, řekněme, ne tak úplně odpovídá představám tvůrce.
V gastronomii k takovým jevům nezřídka rovněž dochází. Nutno poznamenat, že v takových případech se většinou nedostaví efekt, který nazýváme kouzlo nechtěného. Zhusta se jedná spíše o pořádný průšvih.
Kdysi dávno měl šéfkuchař K. svůj "menstruační týden". To byl terminus technicus, který vymyslela vedoucí restaurace (myslím, že chlap by na něco takového nepřišel). Šlo o to, že K. býval s určitou pravidelností každý měsíc po dobu jednoho týdne v kuse ožralý.
Nicméně postupně, jak přecházel do stádia delirium tremens, se tento stav obracel, takže nakonec býval kdysi schopný kuchař pouhých sedm dní v měsíci střízlivý.
Onoho dne připravoval K. sekanou. Potřeboval zpracovat neprodané zbytky, které se mu nějak nahromadily. Nejednalo se o zbytky z talířů, šlo o to, že měl mnoho udušeného a upečeného masa. Protože jitrnicového prejtu měl plné dva pekáče, rozhodl se, že již jednou upravené maso zapracuje do sekané.
A jak si usmyslel, tak udělal. Potíž byla v tom, že toho vařeného a dušeného masa bylo moc. Syrové maso, které přidal, většinou sestávalo z tučných částí, které obsahovaly krutě málo pektinů. Není proto divu, že vyprodukovaná hmota se ani netvářila, že by chtěla držet pohromadě. I přišel K. na myšlenku, samu o sobě šílenou: zpevní sekanou solamylem! Ve svém opojení, získaném tuzemákem prokládaným vodkou, si však nevšiml, že místo krabičky se solamylem popadl pytlík s vanilkovým pudingem. Zkrátka a dobře, vniveč tenkrát přišlo dobrých dvacet kilo surovin...
Jindy se podobným způsobem vedlo také vyléčenému alkoholikovi, řezníkovi Č., který ovšem nenašel odvahu k experimentu se škrobem. Do trouby tak vložil pekáč s úhlednými šiškami sekané, aby zhruba za tři čtvrtě hodiny vytáhnul krásně upečený prejt...
Mlýnek, zvaný "vlček", býval vůbec svědkem roztodivných zhovadilostí. O dvě patra výše, v denním baru, pracoval praktikující alkoholik, bývalý šéfkuchař V. Toho jednou napadlo, že si ulehčí práci, a místo toho, aby žampiony nakrájel, pomlel je na dotyčném mlýnku. Výsledný polotovar pak vrchní D. láskyplně nazýval "Františkovým žampionovým průjmem".
Tak, pro dnešek dosti, další historky budou příště.
S pozdravy: Čau, mňau, au - Gastrokocour vlastní tlapkou
